Zhodnocení výlučného majetku manžela či manželky a bydlení v domě rodičů

Při soudním vypořádání společného jmění nezapomeňte i na zhodnocení výlučného majetku manžela a třetích osob ze společných prostředků

Je to velmi častý scénář. V počátcích manželství manželé žijí dohromady v bydlení u svých rodičů, přičemž toto bydlení také svými prostředky zhodnocují (typicky ve formě oprav či vybavení). Následně se manželé přestěhují tzv. "do svého", avšak mnohdy jsou pozemky vedle společného domu tvořící například zahradu ve výlučném vlastnictví jednoho z manželů či jeho rodičů a nejsou proto součástí jejích společného jmění manželů. Přesto jsou na vybavení či obhospodařování takových pozemků manžely vynakládány mnohdy velké prostředky. Ze společných peněz tak dochází k zhodnocení jak majetku třetích osob (rodičů), tak i výlučného majetku druhého z manželů. Jak z toho po rozvodu při nemožnosti dosažení dohody ven?

Obecné předpoklady pro vypořádání společného jmění manželů

Podle občanského zákoníku platí, že společné jmění manželů vzniká uzavřením manželství. Není-li mezi manžely dohodnuto jinak (režim oddělených jmění, režim vyhrazující vznik společného jmění ke dni zániku manželství, případně režim rozšíření nebo zúžení rozsahu společného jmění), podléhá společné jmění manželů zákonnému režimu. Možné je také domáhat se i za trvání manželství úpravy společného jmění soudem (typicky zúžení či rozšíření).

Připomeňme, že v zákonném režimu je součástí společného jmění vše, co nabyl jeden z manželů nebo čeho nabyli oba manželé společně za trvání manželství, se zákonnými výjimkami (například dary či dědictví).

Zánik zákonného společného jmění (tedy společného jmění, které nebylo nijak upraveno), je pak automaticky spojen s pravomocným rozsudkem o rozvodu manželství. Na vypořádání takového zaniklého společného jmění je možné se dohodnout jak smluvně, tak prostřednictvím soudu. Není-li ale ve lhůtě tří let od zániku takového společného jmění uzavřena ani dohoda a ani podána žaloba na vypořádání společného jmění manželů u příslušného soudu, uplatní se zákonná domněnka. Ta stanovuje, že hmotné věci movité jsou ve vlastnictví toho z manželů, který je užívá jako vlastník, ostatní hmotné věci movité a věci nemovité jsou v podílovém spoluvlastnictví manželů a ostatní majetková práva, pohledávky a dluhy náleží společně oběma, nyní již bývalým, manželům.

Pravidla pro soudní vypořádání společného jmění

Soud v řízení o vypořádání společného jmění manželů vychází ze zákonných pravidel v občanském zákoníku, podle kterých podíly obou manželů na vypořádávaném jmění jsou stejné. Dále má každý z manželů právo žádat, aby mu bylo nahrazeno, co ze svého výlučného majetku vynaložil na společný majetek, přitom soud přihlédne k péči o děti a domácnost, včetně potřeb nezaopatřených dětí, a i k tomu, jak se každý z manželů zasloužil o nabytí a udržení majetkových hodnot.

Možnost první: vynaložili jsme za doby trvání manželství prostředky na výlučný majetek druhého manžela

Důležité je, že občanský zákoník mimo výše uvedená pravidla stanoví i to, že každý z manželů nahradí to, co ze společného majetku bylo vynaloženo na jeho výlučný majetek, tedy tzv. investici. V této souvislosti si můžeme představit situace, kdy je například zhodnocována zahrada, náležející ke společnému domu, avšak která je ve výlučném majetku druhého manžela, či jakýkoliv jiný majetek, včetně movitých věcí, který je opět výlučným majetkem druhého manžela. V případném soudním řízení je výši takové investice nutno doložit příslušnými doklady (fakturami za terénní úpravy, nákup stromků, fotodokumentací původního stavu apod.), případně je samozřejmě možné nechat zpracovat znalecký posudek, stanovující výši investice. Soud zde vychází z volného hodnocení důkazů, čili nemá předepsáno, jaké důkazní prostředky má ke zjištění skutečné výše investic použít. Vyloučena však není ani náhrada odpovídající nákladům na správu výlučného majetku druhého manžela apod. Je-li existence tvrzené investice prokázána včetně její výše, bude druhý z manželů povinen k její náhradě ve výši poloviny investice.

Možnost druhá: vynaložili jsme za doby trvání manželství prostředky na výlučný majetek třetích osob

Pokud manželé žili po určitou dobu trvání manželství v nemovitosti ve vlastnictví třetích osob (typicky rodičů druhého z manželů), pak došlo-li v této souvislosti také k vynaložení investic ve prospěch takového majetku, mají i tehdy manželé nárok na náhradu těchto investic, zde však z titulu bezdůvodného obohacení.

Podle judikatury Nejvyššího soudu je za dostatečný právní důvod vynaložení takové investice třeba považovat vzájemnou dohodou o společném bydlení a využívání nemovitosti k tomuto účelu, na jejímž základě se investující osoby (manželé) podílely na stavebních úpravách nemovitosti za účelem získání či zkvalitnění prostor pro společné bydlení. Ke vzniku bezdůvodného obohacení v tomto případě dochází teprve v okamžiku, kdy manželé zrušili společné soužití a společné užívání nemovitosti. Je proto nutné dát především pozor na promlčecí dobu. A pokud by se jeden z manželů stal v mezidobí vlastníkem této nemovitosti, ve které manželé žili, uplatní se všechny výše uvedené zásady (neboť půjde o výlučný majetek jednoho z manželů, zhodnocený ze společných prostředků), přičemž promlčecí doba začne běžet až právní mocí rozsudku o rozvodu manželství, neboť ze zákona promlčecí doba mezi manželi neběží. I zde však platí, že druhý z manželů bude povinen k náhradě ve výši poloviny investice.

Závěrem zbývá doporučit podobné majetkové vztahy upravit v jejich počátku, tedy při vstupu do manželství, případně při sestěhovávání/koupi nemovitosti. Následné vymáhání zhodnocení cizí nemovitosti bývá poměrně komplikované a ne vždy zcela úspěšné.

Autor: Mgr. Gabriela Jiráková

DALŠÍ ČLÁNKY