Občanský zákoník stanoví dva
předpoklady, které mohou vést k přiznání výživného rozvedenému manželovi či
manželce. Prvním z nich je stav odkázanosti na výživu, jenž má původ v
manželství nebo souvislosti s ním. Druhým je, že výživné lze po druhém bývalém manželovi
či manželce spravedlivě požadovat.
Stav
odkázanosti na výživu a původ v manželství
Stavem odkázanosti na výživu zákon
rozumí situaci, kdy rozvedený manžel není schopen sám se živit, a která pramení
z manželství nebo vznikla ve spojitosti s ním. Důležité je, že obě tyto
podmínky musí být splněny současně. Zákon zde nepřímo napovídá, o jaké situace
by se mělo jednat - může jít o nízký či vysoký věk rozvedeného manžela
požadujícího výživné, případně také o jeho špatný zdravotní stav. Z praxe
se dále jedná například o situace, kdy rozvedený manžel požadující výživné
ztratí v důsledku péče o domácnost potřebnou kvalifikaci pro výkon svého
zaměstnaní, nebo kdy tento bývalý manžel pečuje o nezletilé děti, které
nenabyly plné svéprávnosti a jsou svěřeny do jeho výlučné péče, pročež tento
bývalý manžel nemůže vykonávat výdělečnou činnost. .
Spravedlivé
požadování
Aby však bylo možné výživné rozvedeného
manžela přiznat, musí tento nárok být vzhledem ke všem okolnostem daného
případu spravedlivý. Zákon zde přímo stanovuje, že přiznání výživného musí
umožňovat zejména zdravotní stav či věk rozvedeného manžela poskytujícího
výživné. Samozřejmostí je i soulad požadavku na přiznání výživného rozvedeného
manžela s dobrými mravy. Vyloučen tento nárok proto bude zejména v případě, kdy
bylo manželství rozvedeno z důvodu nevěry rozvedeného manžela požadujícího
výživné, či z jiných závažných důvodů, které lze klást převážně k jeho tíži.
Přiměřený
rozsah výživného
Výživné rozvedeného manžela lze vždy
zásadně přiznat pouze v přiměřeném rozsahu. Účelem tedy není hradit bývalému
manželi plné výživné z důvodu jeho neschopnosti se samostatně živit, nýbrž
poskytnout mu pouze takové výživné, které bude přiměřené ve vztahu ke
zdravotnímu stavu, věku a majetkovým poměrům obou rozvedených manželů, včetně
odůvodněných potřeb rozvedeného manžela požadujícího výživné a schopnosti a
možnosti rozvedeného manžela poskytujícího výživné. Rozhodně se tedy nejedná o
výživné odpovídající stejné životní úrovni, jak je tomu u výživného
nerozvedených manželů.
Soud
bude zvažovat mnoho okolností
Soud při stanovování výše výživného přihlíží
k tomu, jak dlouho rozvedené manželství trvalo a jak dlouho je rozvedeno. Dále
zvažuje, zda si rozvedený manžel požadující výživné opatřil přiměřené
zaměstnaní, případně proč si ho nezajistil. Soud zkoumá, zda si mohl rozvedený
manžel výživu zajistit sám řádným hospodařením s vlastním majetkem či zda toto
není v jeho silách.
Soud rovněž posuzuje, zda a jak moc se
podílel rozvedený manžel požadující výživné za trvání manželství na péči o
rodinnou domácnost či zda se tento rozvedený manžel nedopustil vůči bývalému
manželovi trestného činu.
Podobně však soud přihlédne i ke všem
jiným závažným okolnostem, které mají vliv na výši výživného. I zde je proto
rozvedený manžel poskytující výživné chráněn před povinností poskytnout výživné
bývalému manželi v případě, že se tento bývalý manžel chová marnotratně či v
rozporu s dobrými mravy, a nebylo by proto spravedlivé mu výživné přiznat.
Nárok
je třeba uplatnit žalobou
Nárok na výživné rozvedeného manžela je
třeba uplatnit u soudu. K žalobě je mimo jiné potřeba připojit všechny doklady
prokazující současné výdělky či doklady prokazující současné výdaje. Je také
třeba uvést, v jaké výši je výživné rozvedeného manžela požadováno, zda je
požadováno plnění jednorázové či ve splátkách, to vše včetně navrhované
splatnosti. Nárok na výživné rozvedeného manžela zanikne vždy, uzavře-li
rozvedený manžel požadující výživné nové manželství, případně registrované
partnerství.
Zákon
upravuje i sankční výživné
Občanský zákoník v
souvislosti s výživným rozvedeného manžela upravuje i speciální případ, kdy lze
výživné rozvedeného manžela přiznat v rozsahu stejném, jako u výživného mezi
nerozvedenými manželi (tedy vyšší, než by bylo běžné). Jedná se o tzv. sankční
výživné, které lze využít tehdy, pokud je prokázáno, že bývalý manžel způsobil
rozvedenému manželi požadujícímu výživné závažnou újmu tím, že proti jeho vůli
došlo k rozvodu manželství, přičemž rozvádějící se manžel požadující výživné se
na rozvratu manželství převážně nepodílel. Stejně tak lze sankční výživné požadovat,
pokud se rozvedený manžel dopustil jednání, které naplňuje znaky domácího
násilí. Ať už tak či tak, je nutné se ho ale domáhat ve lhůtě maximálně tří let
ode dne právní moci rozsudku o rozvodu manželství.